„Neskutečný pocit. K tomu doma, to je úplně o něčem jiném,“ radovala se po utkání Martincová, pro niž je pražský turnaj od začátku velmi důležitý. Na domácí půdě se totiž nehraje každý den.
„Domácí prostředí mě svazuje. Už jsem tu ani nechtěla hrát,“ přiznala. „Vůbec by mě tedy nenapadlo, že tu mohu hrát finále. Moc to pro mě znamená, že jsem s takovou podporou v zádech dokráčela až tak daleko,“ zářila Martincová.

Semifinálový duel s Greet Minnenovou měla takřka po celou dobu pod kontrolou. Pouze krátká pasáž ve druhé sadě, kdy přišla dvakrát o servis, ji trochu rozhodila. „Ke konci to bylo pro všechny poměrně stresující. Už jsem si myslela, že to tam tou rukou hodím. Padlo to na mě, dlouho si nepamatuji, že jsem byla tak nervózní,“ smála se česká tenistka.

Jak Martincová podotkla, dolehla na ni tíha okamžiku. Soupeřka naopak už neměla co ztratit. „Když člověk prohrává 3:6, 1:4, musí do toho začít víc chodit. Soupeřka se zvedla, já si naopak uvědomila, že mohu vyhrát. Snažila jsem se s tím bojovat, ale nešlo to. Tenis je hodně o psychice,“ upozornila.

Cesta do premiérového finále nebyla snadná ani z fyzického hlediska. V jednu chvíli domácí favoritce dokonce spadl kámen ze srdce, když se po nepříjemném pádu dokázala rychle oklepat.

„Jak jsem zahrála jeden balón, skončila jsem na zemi. Přisedla jsem si pravé koleno, se kterým mám dlouhodobě problémy. Měla jsem v něm přetrhané vazy, tentokrát to byl stejný pocit jako tehdy. Bála jsem se,“ vyprávěla Martincová.

„Nakonec to nebylo tak strašné,“ pokračovala. „K tomu já nemám ráda přerušovaní zápasů, takže jsem to jen chtěla zaledovat sprejem, který ale stejně nebyl. Ale to nevadí. Řekla jsem, že to raději nechám být a půjdu to dohrát.“

Praha, kde se Martincové dlouhodobě příliš nedařilo, se tak paradoxně stala místem jejího prozatím největšího úspěchu. Turnajem prochází bez ztráty a zahraje si premiérového finále. To s sebou přináší i zodpovědnost pro příští sezonu, kdy bude muset na Livesport Prague Open obhajovat minimálně 180 bodů.

„Budu sem muset, budu tu obhajovat,“ smála se a zavzpomínala na období, kdy se v Praze spíše herně trápila. „Nehrála jsem tu dobře, výkony byly dříve šílené. Vždy se mi sem chtělo, ale opravdu jsem hrála strašně a byla jsem z toho špatná. Myslím si, že jsem to teď prolomila a mohu být v klidu.“

O svůj premiérový titul se utká se světovou třináctkou Barborou Krejčíkovou v ryze domácím finálovém duelu. „Pro turnaj i diváky to bude skvělé. Ale z mého pohledu – všichni víme, kdo je tu silnější hráčkou. Bára hraje v neskutečné formě. Já se budu snažit hrát tak, jak nejlépe umím,“ řekla bojovně.

V nedělním klání se bude moci opět spolehnout na výraznou podporu z hlediště, odkud jí pravidelně fandí její nejbližší. „Už se mě ptali, jak to s nimi bude. Všichni lidé se sem nedostanou. Mám obrovskou podporu od rodiny, od známých. Na finále nejspíše budou stejní lidi, kteří tu jsou od prvního kola. Budou to mít za odměnu, víc pro ně asi už udělat nemohu,“ dodala se smíchem.

Foto: TK SPARTA PRAHA/Pavel Lebeda (sport-pics.cz)